Fotografické projekty
Degustační menu paradoxů
Soubor fotografií se rodil od počátku s jasným záměrem zdůraznit téma paradoxů. Tato série fotografií jich spojuje několik. Prvotní paradox protínající těchto 5 obrazů je paradox života a smrti. Dalším paradoxem je paradox přírody, bez níž nelze existovat a konzumu, který nás provází celým naším současným bytím.
Na jednotlivých fotografiích jsou divákovi servírována témata, obdobně jako obědová menu, metafyzických zátiší s přesahem do absurdity každodenního “zažívání”.
- Fotografováno fotoaparátem Flexaret IVa (1956)
- Podklad – fotopapír Fomabrom
- Ručně kolorováno, olej
- Formát s rámem (kov): 36 cm x 35 cm
Degustační menu paradoxů no.2
Soubor fotografií vychází ze stejného konceptu a pracuje s totožnými zátišími jako původní série (viz výše). Zásadní změnou je použití digitálního fotoaparátu, který přináší odlišný způsob obrazového záznamu a způsob vidění.
Teorie relativity H2O
Série 5 fotografií je reflexí na téma konzumu a celosvětového iracionálního nadužívání vody. Další tematickou linkou je připodobnění k našemu vztahu k životu, přírodě a lidem, protože jsme zvyklí, ať už vztahy, rostliny nebo věci zahazovat, neudržovat, neopravovat, ale spíše jen vyměňovat. Série klade důraz na uvědomění si důležitých věcí v životě.
Zimní fragmenty
Série zimních obrazů složených z fragmentů těla, předmětů a drobných absurdních situací, které narušují prázdnotu bílé krajiny.
Vejce a já
Otevřená série postavená na hravém a absurdním setkávání člověka s vejcem. Vzájemné propojení těla a vejce vytváří nečekané situace a nové vizuální souvislosti.
Umělcův hlad
Autoportrét pracující s paradoxem umělcova hladu. Umělec hladoví po tvorbě, zároveň se však sám stává tím, kdo je servírován. Obraz tak rozehrává vztah mezi touhou tvořit a tím, kolik ze sebe je umělec ochoten své tvorbě obětovat.
Čas na šálek
Otevřená série rozehrávající malé absurdity kolem nádob určených ke konzumaci tekutin.
Oddělená scéna
Série inscenovaných fotografií staví lidské tělo a předměty každodennosti do nečekaných souvislostí. Hranice mezi známým a absurdním se posouvá a obyčejné získává nový význam.
V rámu
Soubor fotografií pracuje s rámem jako hranicí mezi tělem a obrazem. Tělo se nechává rámem vymezit, vstupuje do něj a nakonec jej opouští a přesto zůstává uvnitř rámu samotné fotografie.
Akt zrození
Série fotografií zachycuje tělo uzavřené v průsvitné fólii, ze které hledá cestu ven. Plast zde nahrazuje přirozenou membránu a stává se obalem i omezením. V době, kdy se stále více obklopujeme plasty, získává zrození další význam, člověk se osvobozuje z pasti, kterou si sám vytvořil.
