Fotogram řasy Anny Atkinsové, r. 1843
Kyanotypie (nebo také modrotisk či železitý tisk), patří mezi jednu z nejstaších historických fotografických technik. Objevena byla anglickým astronomem, matematikem a chemikem Johnem Herschelem v roce 1942. Patří ke kopírovacím technikám, jež využívá citlivosti železitých solí na světlo.
Postup práce s kyanotypií je následující: povrch savého materiálu (papír, látka, dřevo atp.) je potřen citlivou emulzí, která je složena z určitého poměru citranu železitoamonného, hexakyanoželezitanu draselného a vody. Po zaschnutí emulze se na její povrch přiloží negativ a pod UV světlem je exponována. Výsledný obraz je poté omýván vodou, projasňován peroxidem vodíku a případně i tónován. Výsledná kyanotypie je velmi trvanlivá a ani po 100 letech takřka nemění svoji podobu.
V minulosti byla kyanotypie kvůli svému typickému modrému zbarvení a kontrastu využívána především ve stavebním průmyslu pro zhotovování stavebních výkresů. Do povědomí veřejnosti se však tato technika dostala dříve, a to díky anglické bioložce Anně Atkinsové, která pomocí kyanotypie zhotovila fotogramy (přímé kontaktní kopie) mořských řas vyskytujících se na britských ostrovech a v roce 1843 vydala první publikaci ilustrovanou fotografiemi: Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions.
Letní rozmar, komb. kyanotypie, r. 2020, M.V.
Práce s kyanotypií je ve srovnání s jinými alternativními fotografickými technikami poměrně jednoduchá a oproti například platinotypii i cenově dostupnější, a proto je přímo předurčená pro možnost dalšího experimentování jak s exponováním na různé povrchy, tak i kombinováním s jinými výtvarnými technikami.
Přesto nic není tak jednoduché, jak se může zdát. Tato technika klade poměrně velké nároky na kvalitu a složení papíru. Například není vhodná na povrchy, které příliš vsakují, papíry s alkalickou rezervou a nevhodné skladování v alkalickém prostředí (pH nad 7,5), které způsobuje její rozklad. Sama tedy pro práci s kyanotypií volím mírně klížené papíry s archivními vlastnostmi, bez alkalických látek a kyselin (tedy s neutrálním pH 6,5-7,5). Dále je nutné exponovaný povrch minimálně 15 min. omývat pod tekoucí vodou a nechat důkladně prosušit. Výsledná kyanotypie (záleží na gramáži papíru a způsobu sušení) může být zkoucená a je dobré ji po nějaký čas lisovat.
Kyanotypie mi dává poměrně volnou ruku v sebevyjádření. Velmi ráda pracuji s negativy i fotogramy a také ráda kombinuji materiály včetně těch přírodních. V mých pracích tedy můžete nalézt nejen tvary nejrůznějších rostlin a jejich částí, ale i otisky malých předmětů využívaných ve stavebnictví či v domácnosti. Dále mne uchvacuje práce s kyanotipí před exponováním jak v její suché, tak i mokré podobě, do které zakomponovávám další tekuté či pevné látky. K barvení kyanotypií používám akrylové barvy a taktéž v některých případech výsledný obraz i tónuji v taninu.
Jestliže Vás zajímá průřez mojí tvorbou, pak nahlédněte do sekce PORTFOLIO.