Martina Vejlupková se narodila 10. 10. 1982 ve Znojmě. V současnosti žije v moravské metropoli – městě Brně.

S fotografiemi se seznámila už v dětství, protože oba její dědečkové fotili dvouokými zrcadlovkami značky Flexaret (od české firmy Meopta). V 10 letech pak dostala od tatínka svůj první fotoaparát – kinofilmovou ruskou Viliju. Do fotografování se zamilovala a zůstalo jí v srdci až do dnešních dnů.

Své umělecké ambice Martina rozvíjela už na základní umělecké škole, a to v oblasti kresby, malby a keramiky. Na střední pedagogické škole úspěšně odmaturovala z výtvarné výchovy.  Zde ji zcela pohltily moderní malířské směry jako je impresionismus, pointilismus či surrealismus.

Přestože se pak její profesionální dráha ubírala jiným směrem, nepřestala se fotografii věnovat. Část svého života pomáhala sociálně znevýhodněným lidem, pracovala také v obchodní sféře či v marketingu. Během této doby se seznámila nejen s produktovou a portrétní fotografií, ale také s fotografií reportážní, kdy zaznamenávala sportovní akce zdravých či handicapovaných sportovců. Během ročního studia na fotografickém institutu Photogenia a soukromých hodin u fotografky Gabriely Kolčavové měla možnost proniknout do světa starých ušlechtilých technik a dalších oblastí fotografie.

Své vyjádření nakonec nalezla v umělecké fotografii. Ráda střídá historickou a současnou rovinu. Chce vtáhnout diváka do jiného světa – barevných nebo černobílých obrazů, ve kterých lze nalézt příběhy často spojené s paradoxy bytí, života či absurdním humorem.

V dnešní době je fotografování dostupné široké veřejnosti. Nestává se však často, že Vás fotografie donutí přemýšlet, rozesměje Vás nebo Vám připomene něco z Vaší minulosti a Vy na ni nebudete chtít zapomenout. A to je to, čím se Martina snaží odlišit ve své tvorbě od tvorby jiných autorů. Ráda tvoří takové věci, které nás přimějí se zastavit a věnovat fotografii chvíli pozornosti. Chce člověka vytrhnout z jeho uspěchaných myšlenek a dostat ho někam jinam. Do jiného času a prostoru.